Velký sad
Ten má značnou rozlohu a je plochou do jisté míry problematickou. Zásluhou jeho značné rozlohy je odkázán na strojní sečení, které však kvůli vysokému zastoupení pařezů a velkému sklonu nemůže zajistit traktor, ale toliko sekačka typu MF se zdatnou obsluhou.
Pravidelně je sad kosen od roku 1992, z horní plošší části navazující na šikmou louku bylo "ukrajováno" postupně a až v roce 1998 byl Velký sad definitivně spojen s horní, traktorem kosenou loukou. V dřívějších dobách byly méně ukloněné části sadu orány, což se projevuje vysokou biomasou (vysoký a hustý porost, velké množství sena) a výskytem některých druhů bylin (krabilice zápašná, třtina křovištní). Původní druhové složení se zachovalo jen na prudkém svahu souběžném se šikmou loučkou a na sesuvech.
Po několika letech kosení se množství biomasy o něco snížilo a objevily se první vzácné rostliny (škarda ukousnutá, prstnatec májový, hadilka obecná (foto). Horní část velkého sadu, navazující na šikmou loučku a spojnici na malý mokřad, již představuje pěknou ukázku druhově bohatých karpatských luk.
Na Velkém sadu probíhají podzimní brigády se sázením nových stromků (odkopků švestek), neboť staré stromy jsou napadené houbami a v důsledku toho bývají při prudkých bouřích lehce zlomeny.